2024 – 4. ročník ČR

Výsledky hudební olympiády 2024

Ocenění studentské poroty 2024

Ocenění ZUŠ OPEN 2024

Ocenění žáků MENART 2024

Fotografie a videa ze soutěžního klání 2024

Olympijská myšlenka není mrtvá…

…ovšem, že není, o tom přece nikdo nepochybuje. A která že to je? Citius, altius, fortius (rychleji, výše, silněji)? Nebo spíš ta o potřebě rovnováhy fyzických a duševních vlastností každého z nás? Anebo ta o nezbytnosti míru a spolupráce celého lidstva? Bez jakékoli diskriminace, politické, náboženské, rasové… Prostě bez jakékoli. Pět propojených kruhů, pět dílů světa, pro každého je místo. Při pohledu vzhůru, k nejvyšším místům a metám, se nás oprávněně mohou zmocnit „jisté pochyby“ (olympiáda v Číně 2022, kosmeticky zakamuflovaná účast ruských sportovců letos v Paříži…) a právem zakolísáme. O to důležitější je pořádání takových akcí, jakou je Hudební olympiáda České republiky, jejíž čtvrtý ročník proběhl 24. února, již tradičně v budově Gymnázia a Hudební školy hl. města Prahy. Soutěžilo se ve dvou věkových kategoriích, 12-15 a 16-19 let, a čtyřech disciplínách, kterými jsou hudebně teoretický a poslechový test, zkouška z intonace a rytmu, pěvecký výkon a kompozice vlastní skladby včetně jejího předvedení na pódiu. To ovšem zdaleka není všechno. Za samostatnou disciplínu by se dala považovat i nutnost hospodaření s mohutnou dávkou energie nezbytné k tomu, aby „se to vůbec všechno dalo zvládnout a stihnout“. Dalo! Opět, už počtvrté, dalo! Tradičním vrcholem se stal odpolední koncert vlastních skladeb, celkem třicet čtyři původních kompozic (12 soutěžících v první kategorii, 22 ve druhé) a plný sál lidí dobré vůle. Dobrá vůle… další samostatná disciplína. Chtít ji mít. Nebo ještě lépe, mít ji už předem a vzájemně se ubezpečovat, že je to tak dobře. Ne plamennými proklamacemi, ale automaticky, samozřejmými drobnostmi – pohledem, úsměvem, povzbuzením, radou, potleskem. Tím nejvíc. Dobrá vůle ho má ráda, je ješitná jako každá žena, dme se pýchou, nabývá a to je moc dobře. Už v motivačních dopisech, které soutěžící organizátorům posílali a na jejichž základě byli do soutěže pozváni, olympionici dokazovali, že jsou hodni svého označení. Namátkou: Hudba je pro mě vším, ráda bych se podílela na podpoře hudebních aktivit našeho města. Rozdávat radost kolem sebe hudbou je hezké a vidět ji pak zpětně na ostatních je nádherné. Jsem po uši v hudbě, pracovat s dětmi je mé vysněné povolání. Hudba dokáže spojovat, tvořit společenství, je výjimečná svou mocí. To zní skoro jako program. Nikde nevisel, nikdo ho nehlásil, přesto „tam byl“ a všichni ho vnímali. Vnímat dobrý program, další samostatná disciplína…

Máte pravdu, porota to měla těžké. Byla součástí společenství, a přesto musela zůstat jaksi mimo něj, spočítat a rozhodnout. Jasně, že výsledková listina nebyla tím nejpodstatnějším, o co všem šlo, ale soutěž je soutěž, ceny byly hodnotné a vítěz bude Českou republiku reprezentovat na mezinárodním poli, přestože už to naše české bylo dost široké (Praha, Hradec Králové, Kroměříž, Sedlčany, Blansko, Děčín, Liberec, Jablonec, Čáslav, Rožnov pod Radhoštěm).

Přirozenou součástí celého olympijského dne byl i společný oběd a večeře a hlavně doprovodný program pro všechny, kteří nesoutěžili. Byly jím tři workshopy. První vedly studentky Katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy (Populární píseň není tíseň), druhý, s názvem Český rok – udělej (po)krok, vedl Mgr. Jiří Jablunka a do třetice všeho dobrého Ukulele forever s PhDr. Petrem Zemanem. Ukulele je domovem na Havaji, přivezli ho tam Portugalci, ale to není tak podstatné. Uku znamená dar, lele znamená přijít. To už je podstatnější. Ukulele zůstalo všem soutěžícím jako památka na jeden krásný příklad uplatňování olympijských myšlenek v „obyčejném“ životě. Bez politiků, bez frází, bez lží. To je ještě podstatnější. Jsem si jistý, že ani jedno ukulele nebude kdesi na stěně posvátně chytat prach. Na všechna se bude hrát a u toho se bude zpívat. To je ještě o kus podstatnější. A úplně nejpodstatnější je skutečnost, že ten největší dar (uku – lele) si všichni dali sami sobě navzájem svým společenstvím, úplně přirozeně, prostě „jen tak“. Ukelele bylo „jen“ jakousi třešničkou na dortu, malou kytarkou na špičce bohaté partitury naplněného dne.

Nic na světě se neděje samo sebou, za vším jsou lidé. Velké poděkování patří všem asistentům, sponzorům (nikdo neodjel s prázdnou), organizátorům, členům obou porot, studentské i té z řad renomovaných odborníků. Pokud by měl být někdo jmenován, byl by to předseda odborné poroty PaeDr. Jan Prchal a předsedkyně pořádající organizace, letos devadesátileté Společnosti pro hudební výchovu, PhDr. Jiřina Jiřičková.

Čtvrtý ročník je za námi (s námi, v nás…), ať žije ten pátý!

Martin Herrmann

——————————————————————————————————————–

Očima studentské porotkyně …

Hudební olympiáda mi umožnila poznat desítky mladých a nesmírně nadaných žáků. Již od brzkého rána se na žižkovském Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy scházeli soutěžící, rodiče, přátele a porota. Všichni jsme sdíleli jeden jasný cíl: Získat pěkný zážitek a předávat si navzájem hudební inspiraci.

Soutěžící byli rozděleni podle věku do dvou kategorií. Mezi praktické hudební disciplíny patřil zpěv písně, hudebně-vědomostní test, zkouška rytmických a pěveckých dovedností a provedení vlastní skladby. K dispozici byla odborná porota a studentská porota. Zpěv a interpretace vlastní skladby byly veřejné disciplíny a soutěžící si mohli navzájem poslechnout a ocenit výkony svých kolegů.

Mezi doprovodný program patřilo několik workshopů, do kterých se mohli zapojit rodiče a doprovázející účastníků, ale i soutěžící v čase mezi disciplínami. Soutěžní den byl dlouhý, ale zároveň plný událostí a nadšení.

Hudební výkony a zážiky

V každném z úkolů se porota setkala s velkou rozmanitostí hudebních a interpretačních stylů. Nejvíce to však bylo znát u provedení vlastní skladby. Je pro mě téměř neuvěřitelné, jak kreativní a mnohdy velmi propracované byly výkony všech zúčastněných hudebníků. S úžasem jsem si vyslechla skladby, které nepocházely pouze z naučených a naposlouchaných sekvencí a obratů, ale pramenily ze zkušeností a charakteru mladých skladatelů. Mezi ně patřila programní i neprogramní hudba, komorní i ansámblové obsazení, propracovené texty a procítěný přednes.

Právě při poslechu autorských skladeb bylo nejvíce znát, že všichni soutěžící jsou osobitými hudebníky, kteří si tvoří vlastní hudební cestu plnou neotřelých nápadů a originálních provedení. V rámci přehlídky skladeb jsme si mohli vyslechnout sborové i písňové kompozice, rockovou, klasickou i jazzovou hudbu a hru na rozmanité druhy hudebních nástrojů. Mezi ty patřila například sólová viola, boomwhackers nebo elektrická kytara.

Proč pořádat hudební olympiádu?

Někoho by mohlo napadnout, zda má vůbec hudební olympiáda smysl. Často si říkám, jak moc může být hodnocení objektivní od subjektivně vnímajícího člověka, který má svůj vlastní hudební vkus. Proč zkrátka a dobře neuspořádat velký koncert a nenechat všechny účastníky si zazpívat a zahrát před ostatními?

Přes některé negativní aspekty, které plynou ze srovnávání uměleckých výkonů, vnímám princip hudební olympiády za všestranně prospěšný. Už jenom proto, že není cílem srovnávání žáků jako takové, ale poskytnutí hudebního prožitku a motivace. Již před samotnou soutěží účastníci věnovali moho sil přípravě a snaze zlepšovat se ve svých hudebních dovednostech. Každý, kdo se někdy zúčastnil hudební soutěže ví, jak moc se můžeme naučit při takové příležitosti. Porotu i organizátory tvořili zkušení hudební pedagogové jejichž záměrem bylo účastníky v hudbě podpořit a poskytnout jim prostor pro realizaci a získání zpětné vazby.

Co s námi zůstalo?

Kromě setkání s hudebními pedagogy, zpětné vazby a zážitku z vystoupení si soutěžící odnesli hmotné i nehmotné ceny. Překvapení v podobě ukulele pro každého soutěžícího vyvolalo velkou vlnu nadšení a bylo jedním z nejveselejších momentů olympiády. Mezi další ceny patřila příležitost účasti na hudebních workshopech, možnost vystoupit na koncertě, příspěvek na nákup hudebních nástrojů a ocenění od poroty.

Jako součást studentské poroty jsem toho také mnoho získala. Den plný zážitků s ostatními porotci, možnost přispět ke konání této akce a skvělou zkušenost s workshopem. Ještě o mnoho cennější však bylo setkání s obrovským talentem, a především zájmem o hudbu u mladých lidí. Čelit tváří v tvář jedinečným výtvorům mladých skladatelů a být při tom, když získávají svoje první zkušenosti s komponováním.

Pořádání hudební olympiády podporuje nejen hudebně nadanou mládež, ale i nás jako hudební pedagogy. Často se může stát, že nás odradí, demotivuje nebo dokonce pokoří setkání s nezájmem o hudební činnosti nebo o hudební výchovu jako takovou. Mít možnost zažít, co hudba znamená pro tolik mladých lidí v reálném čase a vidět, jak moc se zakořeňuje v jejich zájmech, nás povzbuzuje. Skutečnost, že se hudba stává jejich jazykem pro komunikaci vlastních pocitů, nálad a inspirací nás může motivovat k tomu, abychom sami hledali osobité přístupy k hudební výchově a hledali to nejlepší v našich žácích i v nás samotných.

Soutěžní výsledky

V první kategorii se ve zlatém pásmu umístila Alena Klenová, jež získala nejvyšší skóre v testu, Eliška Jiřičková, která byla oceněna za nejlepší autorskou skladbu a interpretaci a rovněž Filip Souček, který podal nejlepší výkon v intonaci a zpěvu.

Ve zlatém pásmu druhé kategorie se umístila Eliška Mistrová, jež byla oceněna za nejlepší skladbu a její interpretaci, Lenka Milotová s oceněním za nejlepší výkon v intonaci a zpěvu, Daniel Vondráček s nejlepšími výsledky z testu i z intonace a zpěvu. Dále ve zlatém pásmu získala místo Johana Valová a Martin Koryčanský, který rovněž podal nejlepší výkon v intonaci a zpěvu.

Do stříbrných pásem se dostalo sedmnáct soutěžících a do bronzových devět.

Kristýna Pechová