2016 Litva

Ve dnech 28. dubna až 1. května 2016 proběhla ve třetím největším městě Litvy Klaipėdě v pořadí Mezinárodní hudební olympiáda. Jejími pořadateli byly European Association for Music in Schools (EAS), litevské Ministerstvo školství a vědy, litevské Centrum pro neformální vzdělávání mladých, Asociace hudebních učitelů Litvy a konečně Univerzita v Klaipėdě. Soutěž byla určena všestranně hudebně nadaným dětem a mládeži 2. stupně základních a středních všeobecných škol, a také české školství zde mělo své zástupce.

V roce 2012, kdy soutěž na mezinárodní úrovni proběhla poprvé, se v estonském Talinnu utkali studenti z celkem šesti evropských zemí, Česko tehdy zastoupeno ještě nebylo. Ve druhém ročníku v roce 2014 však do v Rigy (Lotyšsko) již odcestovali Lukáš Janata, student Pražské konzervatoře (skladba, prof. Otomar Kvěch), absolvent školy s rozšířenou výukou hudební výchovy ZŠ a ZUŠ Jabloňová Liberec (pedagog Jan Prchal) a Jan Prchal, předseda Společnosti pro hudební výchovu České republiky, který byl v Rize také členem odborné poroty. V ní měla každá tentokrát ze sedmi zúčastněných zemí jednoho zástupce. Lukáš Janata v Rize dosáhl vynikajícího úspěchu, když ve své kategorii obsadil druhé místo a zároveň získal speciální cenu za nejlepší skladbu, která byla na olympiádě předvedena.

Účastníci Mezinárodní hudební olympiády se ve většině případů rekrutují z úspěšných účastníků národních kol této soutěže. Ve výjimečných případech může novou zemi, která má zájem se soutěže účastnit a připojit se tak k programovým cílům hudební olympiády, reprezentovat vybraný student. V České republice dosud obdobný formát soutěže, která propojuje stejnou měrou jak hudebně teoretické poznatky, tak i hudební dovednosti, a přitom by byla určena studentům všeobecných škol, neexistuje. Díky velké podpoře a důvěře právě předsedy Společnosti pro hudební výchovu Jana Prchala a doc. Miloše Kodejšky, národního koordinátora EAS, tak dostal příležitost se popasovat se svými vrstevníky z jiných zemí patnáctiletý Václav Šolc. Václav je žákem 9. třídy základní školy v Úvalech. Devět let hraje na housle, od minulého roku je členem Pražského filmového orchestru. Je také členem Mensy, rád píše povídky, věnuje se lukostřelbě, a díky přípravě na Mezinárodní hudební olympiádu se pustil do komponování skladeb. Václava Šolce do Litvy doprovodila Jiřina Jiřičková, členka Společnosti pro hudební výchovu, která zároveň usedla do odborné poroty soutěže.

Václav si na hudební olympiádu připravil vlastní skladbu s názvem The Empty Waves pro housle, harfu a bicí. Harfový part, stejně jako bicí, ve dvou dnech natočil doma se svými rodiči, když jeho maminka hrála na harfu a tatínek na bicí. Houslový part plánoval zahrát naživo přímo během olympiády. Během Václavovy přípravy na olympiádu, které se ujala Jiřina Jiřičková, se Václav kromě jiného poprvé setkal s osobou nejznámějšího litevského hudebního skladatele Mikalojuse Konastantina Čiurlionise, který je pro Litevce tím, koho pro nás představuje Bedřich Smetana. Čiurlionis (1876 – 1911) navíc kromě komponování skladeb také maloval obrazy. Ve svém poměrně krátkém životě byl velmi plodným malířem a řada jeho výtvarných děl nese názvy běžně označující skladby. Dalo se velmi dobře předpokládat, že když se v letošním roce hudební olympiáda koná v Litvě, jistě se soutěž neobejde beze zmínky právě o Čiurlionisovi. Což se potvrdilo, ale nepředbíhejme.

Cesta do do Klaipėdy znamenala let do Vilniusu s přestupem ve Waršavě a po několika hodinách čekání posléze čtyřhodinovou cestu nepohodlným mikrobusem k Baltskému moři, na jehož pobřeží se Klaipėda nachází. Mezinárodní hudební olympiáda získala v Litvě velkou morální i finanční podporu od pořádajících institucí. Celé několikadenní mezinárodní setkání tak probíhalo vskutku důstojně a zároveň s vědomím velké odpovědnosti organizátorů i porotců vůči stanoveným regulím, stejně jako zodpovědnosti studentů k jejich vystoupení.

Vlastním místem konání byla Fakulta umění Klaipėdské univerzity. V jejich učebnách měly zázemí jednotlivé země, kterých bylo tentokrát již devět (Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Chorvatsko, Slovinsko, Česko, poprvé zde měli své zástupce Slovensko a Kypr). Zde také celé hudební klání probíhalo. Třetí hudební olympiáda byla otevřeba slavnostním večerem v krásném a akusticky velmi příjemném sále fakulty. Ten se nesl v duchu oficialit a nezbytných děkovných proslovů, koncertu se následně ujal klaipėdský Komorní orchestr vedený jeho uměleckým ředitelem Mindaugasem Bačkusem, který byl zároveň předsedou odborné poroty hudební olympiády. Následující den proběhly písemné testy (přeložené do rodných jazyků účastníků) v obou kategoriích a část olympiády zaměřená na individuální přezkoušení intonace a rytmu. Účastníci vcházeli jednotlivě před porotu, kde se měli rozhodnout, zda předvedou zpěv či hru na nástroj z listu, a podle toho jim byl předán úryvek melodie. Rytmus dalšího úryvku měli podle své volby zatleskat či zaťukat. Po večeři se uskutečnil tzv. národní večer. Jednotlivé země měly ostatním předvést jakékoli hudební číslo podle svých možností. Podílet se na něm mohli jak žáci, tak i učitelé či další pomocníci. Pořádající Litevci tak zaplavili pódium pestrobarevnými kroji a silnými hlasy předvedli pásmo svých lidových písní. Mnohé přirozeně zaujali svým zpěvem studenti z Kypru. Češi se prezentovali písní inspirovanou folkórem, duetem Tráva od Petra Bendeho, která vzbudila velký ohlas. Následující den se konala soutěž ve zpěvu. Výkony soutěžích byly v mnoha případech vskutku vynikající. Zejména na Estonce se hodilo pořekadlo: „Co Estonec, to výborný zpěvák.“ Většina soutěžících, především z pobaltských zemí, působila neuvěřitelně sebevědomě a zároveň radostně, že může předvést to, v čem je dobrá. Je však také pravdou, že po několika výkonech porota diskutovala o tom, jak je těžké hodnotit, či co vlastně hodnotit v pěvecké části soutěže u chlapců, kteří bezesporu projevili neobyčejné zaujetí pro zpěv a byli nepochybně velmi zkušenými zpěváky, přesto však v danou chvíli ve zřetelné hlasové indispozici. Václav Šolc zazpíval českou lidovou píseň Loučení, loučení v úpravě Václava Trojana a stejně jako i v předchozích částech soutěže svým výkonem za sebou zanechal několik dalších účastníků. Všechna pěvecká vystoupení byla pojata jako veřejný koncert a stejně tak byla vnímána i další, poslední část hudební olympiády, kterou bylo představení vlastní skladby. Ke slyšení byly líbivé písně, ketré měly velký ohlas v publiku, stejně jako kontrapunktické skladby na klavír, v mladší kategorii porotu neobyčejně zaujala sborová kompozici Estonského mladíka, kterou naživo zazpíval s dalšími čtyřmi vrstevníky. Nutno podotknout, že jejich číslo bylo pěvecky velmi obtížné a na vynikající interpertační úrovni. Po součtu všech bodů porotců, kterých bylo dohromady deset, nakonec tuto část soutěže vyhrál lotyšský student se skladbou Prelude for the Piano si Minori s neobyvklými harmonickými postupy. Ve starší kategorii zazněla mimo jiné velmi zdařilá kompozice pro čtyři ruce na klavír, kyperská píseň věnující se vysoce aktuálnímu tématu uprchlíků doplněná výtvarnou prezentací. Obdobně jako výše zmíněný Lukáš Janata před dvěma lety, představil jeden ze studentů svou sborovou kompozici natočenou dopředu se smíšeným sborem, kterou na místě doprovodil na klavír. Lze se jen domnívat, že možná právě pro jistou vnějškovou podobnost s provedením kompozice Lukášem Janatou před dvěma lety nezískal tento student takové ohodnocení, na jaké aspiroval. Kritéria soutěže kadžopádně využití dopředu připraveného podkladu umožňovala. Přesto v diskusi mezi členy poroty byla cítit názorová nejednotnost v pohledu na tento fakt. Pro tradiční účastníky olympiády, pobaltské země, nebyl problém na olympiádu dovést další studenty, kteří nazištně, aniž by sami byli soutěžícími, naživo pomohli předvést kompozici zástupci své země. V případě suverénních bezprostředních výkonů se tak mohlo jevit jako výhodnější předvést méně náročnou kompozici, avšak na místě ohodnocenou posluchači bouřlivým potleskem, před kupříkladu niternější, avšak prokomponovanější kompozicí, někdy doplěnnou o zvukový podklad. Hodnocení této části soutěže tak bylo u jednotlivých členů poroty opravdu velmi subjektivní. Všechny čtyři části hudební olympiády měly stejný bodový podíl na konečném výsledku. Soutěží tak museli prokázat výborné výsledky ve všech oborech. Například později nejlépe hodnocený pěvecký výkon jedné soutěží jí nepomohl k tomu, aby postoupila výš z celkového pořadí na chvostu soutěžících.

Ještě před finálovým večerem a slavnostním vyhlášením výsledků byli všichni účastníci odměněni. Po předchozí domluvě nastoupili do připravených autobusů, které je po převozu trajektem na blízký poloostrov dovezly do vyhlášeného místního delfinária. Jak prohlásila Garbriela Füssyová, slovenská členka poroty a dlouholetá organizátorka slovenské celonárodní soutěže Hnúšťanskký akord: „Je těžké soutěžit v hudbě v zemi, kde i delfíni zpívají…“ V zimních bundách se všichni na několik málo minut prošli po pláži, a pak už studenti jen netrpělivě čekali na to, jak celé klání dopadlo.

Zpátky v koncertním sále fakulty Klaipedské univerzity nejdříve znovu zazněly porotou vybrané nejlepší výkony v obou kategoriích ve zpěvu a interpretace autorských skladeb. Záměr poroty byl, aby se ještě jednou prezentovala každá země, a tak ten den již podruhé zahrál svoji kompozici The Empty Waves Václav Šolc, stejně jako slovenská účastnice místo zpěvu na housle zahrála tři lidové slovenské písně. Následovalo divadelní představení na téma Hudba na divadle či zpěv dvou desítek divadelních studentů spojený hrou na tělo a s dokonale vypracovanou choreografií. Teprve pak byly rozdány ceny. V jednotlivých kategoriích porota ocenila nejlepší výsledek v hudební teorii, v četbě z listu, nejlepší pěvecký výkon a předvedení kompozice. Na základě součtu hlasů byly účastníci seřazeni do pásem. Ve velké konkurenci celkem patnácti studentů v 1. kategorii podával Václav Šolc poměrně vyrovnané výkony ve všech čtyřech částech a celkově se umístil na 11. místě. Teprve za ním se umístili studenti z Chorvatska, Slovinska, Lotyšska a Slovenska. Václav Šolc si tak domů odvezl bronzové pásmo.

Smyslem mezinárodní hudební olympiády je budování mezinárodních kontaktů a spolupráce v oblasti hudebního vzdělávání. Soutěž si klade za cíl zvyšování prestiže předmětu hudební výchova jako tvořivého předmětu ve škole, motivování hudebně nadaných dětí a mládeže, kterým chce nabídnout možnost prezentovat se v evropském kontextu. V roce 2020 se bude hudební olympiáda konat v Polsku. Která země bude hostit olympiádu již za dva roky, dosud jasné není. Bylo by však jistě skvělé, kdyby také na příští Mezinárodní hudební olympiádě mělo české školství své zastoupení.

Na závěr velké poděkování Společnosti pro hudební výchovu České republiky, která Václavovi Šolcovi zaplatila letenky do Litvy a účastnický poplatek na Třetí mezinárodní hudební olympiádu.